Neslyšel jsem nikoho obhajovat současný volební systém jako transparentní a spravedlivý. Spíš se ho někteří snaží obhájit tak, že určitá nespravedlnost je vyvážena vládní stabilitou, jakýmsi silnějším vládním mandátem.
Myslím, že tahle víra ve spravedlivého rozhodného vůdce, proti rozhádanosti více vládnoucích stran, je dost nebezpečná. Vidím v tom temný pozůstatek komunistické totality, kdy heslo "mír a klid na práci" se zažralo hluboko do podvědomí a je to i nakažlivé do další generace. Přitom je jasné, že pouze víření nápadů a názorů a jejich vzájemná konfrontace a interakce vede k pokroku. Osamoceného vynálezce zavřeného před vším z vnějšku málokdy něco nového napadne i když má nevyšší IQ na světě. Nebojme se názorové konfrontace politických stran, pokud je věcná a ne osobní. Výsledkem konfrontace je posun vpřed a volba nevhodnější varianty. Jsem celkem rád, když vidím, že nastupuje generace, která už umí daleko lépe zvládat tu věcnou konfrontace názorů, nebojí se jí, dokáží naslouchat a uznat správnou argumentaci.
I když nejsem právník, tuším, že každé slovo z rozhodnutí Ústavního soudu má svoji právní rovinu a bude právníky rozebíráno. Pro mě však stačí ta argumentace, jakou jste zvolil zde a uznávám, že je to dost přesvědčivé. Jen ta obhajoba termínu vyhlášení je trochu umělá a je v tom hodně spekulací, co by se mohlo stát. Tohle nemůže nikdo vědět a téměř jistě by to bylo jinak, protože z praxe víme, že naše představivost je značně omezena našimi znalostmi a vždy se do dění vnutí něco, o čem jsme před tím neměli ani tušení.
